Rozhovor s rodilým mluvčím

20. 12. 2014     sekce: Informace     autor: Lenka Preňková     tisk: tisk článku

Ahoj Adrienne, odkud jsi?

Jsem z kraje Auvergne, který se nachází uprostřed Francie. Narodil jsem se ve městě Moulins a bydlím ve vesničce Tronget, která čítá 900 obyvatel.

Jaká je tvoje profese?

Jsem učitel historie a geografie.

Kde jsi studoval?

Studoval jsem v Clermont-Ferrand, v hlavním městě Auvergne, které je i v současnosti domovem tísice studentů. Během 20. století se Clermont proslavil značkou pneumatik Michelin. Bratři André a Eduard Michelinové zde poprvé použili kaučuk na pneumatiky jízdních kol. Clermont-Ferrand nejlépe slouží jako základna pro výlety do okolních hor.

Ukazoval jsi nám to město na fotografii, některé budovy vypadaly dost zvláštně, jako by byly černé, především ta katedrála v centru města. Jak je to možné?

To máš pravdu. Ke stavbě domů se totiž používal čedič a ten má černou barvu.

Proč zrovna čedič?

Protože tato hornina se nachází všude kolem. Clermont-Ferrannd leží v nejméně zalidněném území Středofrancouzského masívu, v oblasti vyhaslých sopek. Čedič je vlastně vyvřelá sopečná láva. Tento kámen byl levný, lehčí a odolnější než jiné stavební materiály.

Kolik měří nejvyšší sopka?

Nejvyšší sopka Puy de Sancy se svými 1885 m n. m. převyšuje téměř o tři stovky metrů Sněžku.

Jak ses dostal do naší školy?

Využil jsem nabídky NIDV zapojit se do projektu „Rodilí mluvčí do škol“, vybral jsem si Olomoucký kraj.

Jaká je tvoje úloha ve škole?

Mým úkolem je zapojit se do vyučování jako školní asistent v tandemu s českým vyučujícím v hodinách francouzského jazyka nebo v ostatních předmětech (účastnil jsem se práce i v hodinách angličtiny a českého jazyka), komunikovat se žáky a dalšími pracovníky školy.

Jak dlouho tu budeš?

Až do konce školního roku.

Účastníš se i jiných akcí?

Byl jsem se podívat na akční hru Klíče od pevnosti Šromotovo a účastnil jsem se celodenního projektu Vánoční jarmark na ZŠ a MŠ Šromotovo. Moc se mi líbí, že škola zapojuje žáky do nejrůznějších aktivit napříč všemi ročníky. Vznikají tak smíšené skupiny, ve kterých mohou spolupracovat ti nejmenší s těmi nejstaršími. Nadchla mě přátelská atmosféra, která panuje mezi dětmi, rodiči i učiteli při těchto akcích.

Co tě ještě zaujalo?

Vzhledem k tomu, že jsem již pracoval pár let ve školách v Polsku a v Maďarsku, nebyl jsem už tolik překvapený, že se ve škole žáci i učitelé přezouvají. (Ve Francii mají děti celý den obuté venkovní boty a mnohdy si je ponechávají i po příchodu domů.) Přesto jsem si zapomněl donést první den pantofle, hned jsem si je běžel koupit. Myslím si, že přezouvání je velmi dobrý zvyk, protože si nohy můžou odpočinout.

Občas jsem trochu zmatený při známkování. Ve Francii je nejlepší známka 20, tady je pětistupňová hodnotící škála, kdy jednička je nejlepší. Naposledy jsem působil v Maďarsku a tam byla nejlepším ohodnocením pětka a nejhorším jednička. Když jsem minule opravoval písemné práce žáků francouzského jazyka, dal jsem jedné dívce namísto dvojky čtverku. Vše se hned vysvětlilo a děti se divily, jaké různé typy hodnocení mohou existovat.

Zaujalo mě, že tu máte kratší hodiny (pouze 45 minut) a delší přestávky oproti francouzským školám. Je to mnohem příjemnější jak pro žáky, tak pro učitele.

Líbí se mi také výuka cizích jazyků.

Co tím myslíš? Francouzi se snad učí ve škole cizí jazyky jinak?

Podle mého názoru si někteří Francouzi myslí, že žijí stále v 18. století a že celý svět mluví francouzsky, takže není potřeba se učit jiný jazyk. Někteří jsou možná trochu líní… Ale teď vážně – myslím, že velkou nevýhodou je vysoký počet žáků ve skupině. V Česku nesmí počet žáků přesahovat 24, ale ve Francii bývá běžně 30 dětí ve třídě, takže není prostor pro mluvení.

A jaký je tvůj vztah k cizím jazykům?

Já mám cizí jazyky rád, protože se díky jejich používání mohu dozvědět hodně věcí. Baví mě mluvit s lidmi. Zjistil jsem, že mnohdy je pro mě praktičtější naučit se jazyk země, ve které se momentálně nacházím, protože někteří lidé neovládají světový jazyk.

Kterými jazyky mluvíš ty?

Mluvím velmi dobře francouzsky (smích), anglicky, polsky, maďarsky (velmi dobře), španělsky, německy (dobře) a mluvit česky se učím teprve od října.

Tvá čeština je opravdu vynikající. Jak to děláš, že ti to jde tak dobře? Můžeš nám poradit nějakou dobrou techniku?

Žádnou nemám. Vím jen, že nejdůležitější je mluvit a nebát se, nebát se dělat chyby. Nebojte se mluvit nedokonale. Tím, že se budete neustále dokola pokoušet sestavovat věty a pamatovat si nová slovíčka, tím se zdokonalíte. Je také dobré sledovat filmy v původním znění a snažit se porozumět, poslouchat a zpívat si písničky v cizím jazyce.

Nechtěl jsi původně studovat cizí jazyky?

Na prvním místě u mě byla vždy historie, na druhém archeologie a teprve až na třetím angličtina a němčina. Ale vzali mě hned na první obor, na který jsem se přihlásil – na historii (která je ve Francii vždy spojená s oborem geografie), takže jsem angličtinu a němčinu použil jenom při doktorandských zkouškách, kdy dva zkoušející nemluvili francouzsky.

Máš sourozence?

Mám bratra jménem Babtiste a sestru Manon, která je kovářka.

A co všechno Manon vyrábí?

Má sestra dělá ozdobné mříže do vrat a oken, svícny, šperky, kovový nábytek do zahrady…

Jak se jmenují rodiče?

Maminka se jmenuje Fabienne, tatínek Jean Philipe. Máme ještě dva psy, které jsme si přivedli z útulku. Říkáme jim Tanguy a Nibler.

Adrienne Quéret-Podesta, to jméno nezní moc francouzsky…

Ale Adrienne je francouzské jméno. Když jsem pracoval v Maďarsku, nemohli si na něj zvyknout, podle nich se takto jmenují jenom holky, a tak jsem si vysloužil přezdívku Gall. Příjmení ovšem není francouzského původu, oba rodiče pocházejí z Itálie, takže si ho dovezli odtud.

Co je na kraji ve kterém žiješ zajímavého kromě sopek?

Auvergne je kraj známý chovem «červených krav ze Salers» a z toho vyplývá produkce sýrů. Tento region bývá nazýván «plateau de fromage de la France» (sýrový tácek z Francie). Známé jsou především sýry «Cantal», «Saint Nectaire», «Fourme d’Ambert», «Bleu d’Auvergne» a «Salers».

Krajovými specialitami jsou «la truffade»  – brambory se zápekají se sýrem «Salers», s česnekem a šunkou, «la potée»  – maso, uzenina, zelenina a brambory se vaří v jednom hrnci několik hodin, až se všechny chutě spojí, «les cornet de Murat»  – lívancové těsto se zamotá do kornoutku a naplní se šlehačkou a čersvým ovocem, l«a liqueur de gentiane»  – hořký alkoholický nápoj sloužící jako aperitiv, vyrobený poprvé v roce 1885, obsahuje chinin, minerální vodu a rostlinu hořec.

Nejraději mám ovšem «pâté aux patates». Jedná se o regionální jídlo z brambor a smetany ve formě koláče. Každoročně je v naší vesnici v říjnu pořádána soutěž o nejchutnější «pâté». Tento rok jsem se nemohl zúčastnit ochutnávek a to mě opravdu mrzí! Touhle dobou jsem už byl v České republice…

Chutná ti naše jídlo?

Vaše jídlo mi velice chutná. Neokusil jsem ale vše, protože jsem vegetarián. Mám moc rád plísňový sýr a olomoucké tvarůžky. Užívám si jídlo ve vaší školní jídelně, paní kuchařky jsou velice přívětivé a vždy dobře naladěné a to mě vždy umožní vychutnat i jídlo ještě lépe.

Víme, že bydlíš v Olomouci. Co děláš ve volném čase?

To co dělávám obvykle doma ve Francii: chodím hrát rugby nebo čtu. S oblibou studuju historické materiály, sbírám podklady pro další knihu.

Ty už jsi napsal knihu?

Ano napsal jsem historickou knihu s názvem «L’histoire du Château des Granges des origines au XIXe siècle». Týká se historického vývoje jednoho zámku v nedalekém okolí.

Adrienne, říkal jsi, že hraješ rugby, ale ty nejsi dvoumetrový stokilový chlap…

Spousta lidí si myslí, že takhle by měl vypadat typický hráč rugby, ale není to pravda. V tomto sportu se uplatní lidé různých tělesných typů a různých pohybových kvalit.

Budeš trávit vánoce tady nebo ve Francii?

Pojedu samozřejmě domů a vánoční čas (Noël) si budu užívat v kruhu rodiny a přátel, navíc má můj bratr Batiste narozeniny, takže bude dvojnásobná oslava.

Můžeš porovnat oslavu vánoc u nás a ve Francii?

Oslavy jsou velmi podobné. Ozdobíme stromeček, sejdeme se u štědrovečerní večeře a dáváme si dárky. Nám ale nosí dárky «Père Noël» (Otec Vánoc) v noci z 24. na 25. Prosince, takže nadílku můžeme najít pod stromečkem až ráno. Dříve se nadělovalo do bot, později do ponožek, teď už by se tam dary nevešly.

Na stole nesmí chybět «la dinde aux marrons» (krůta na kaštanech), «le foie gras d’oie/de canard» (husí nebo kachní játra), «les fruit de mer» (plody moře)... Důležitý je dezert s názvem «la bûche» (polínko) – roláda ve tvaru dřevěného polínka. V Provence musí být na stole vždy 13 typů cukroví a každé musíte ochutnat, aby vás neopustilo štěstí.

Proč zrovna třináct?

Toto číslo je symbolické a vychází z křesťanské kultury. Dvanáct bylo apoštolů a třináctý je Ježíš.

Máte nějaké vánoční zvyky?

V Polsku i v Maďarsku jsem se setkal se zvyky, které praktikujete i v Česku. My ve Francii ale nic takového neznáme. Lidé si dávají polibek pod jmelím, ale nic víc.

Takže teď budeš nabírat sílu dva týdny ve Francii se svými blízkými…

Pouze jeden týden. Pak odjíždím do Maďarska za svou snoubenkou Fruzsi a odtud jedu přímo do České republiky.

Děkujeme ti za rozhovor JOYEUX NOEL ET BONNE ANNÉE!

 

Nejčtenější články